Diskutárna

Ahoj všichni,

nedávno jsem Vám sem psala, že se mi oženil otec a že jsem o tom nevěděla. Že všichni z rodiny to věděli a byli u něj na návštěvě a že my bydlíme 30 km od něj a za námi se nikdo nestavil, ani nám nedal vědět.

Tak dneska se mi ozval brácha. V noci táta zemřel. Prý měl těžkou rakovinu plic. Svatba byla na rychlo. Všichni prý měli zakázáno mi to říct, abych se prý netrápila. No, můžu tomuhle důvodu věřit a nemusím.

I když jsem s tátou neměla vůbec dobré vztahy, hlavně od té doby, co si našel tu svou novou paní, ale přeci jen, byl to můj rodič. Mrzí mě, že jsem neměla šanci ho vidět a aspoň mu říct, že i když se mezi námi stalo cokoli, že ho mám ráda :-(. Mám v sobě strašný zmatek, ani brečet mi nejde. Ale i když jsem k tátovi neměla moc dobrý vztah, sama se tomu divím, ale najednou jako kdyby nic zlého nebylo a myslím na něj jen v dobrém.

Takže jsem sirotek. Mamka před 12-ti lety, táta dnes, na svátek mé dcerušky. Mimochodem, na můj svátek loni zemřel děda mého manžela. Ach jo… Už mám jen bráchu, který z ničeho nic jede k nám na návštěvu i se svou celou rodinou, z Chomutova do Pardubic, jen tak na otočku. Budou tady za chvíli, uvidím je po 8 letech…

Kamarádky moje, povzbuďte mě, je mi smutno :-(

wolfik

Wolfíku, tak to je opravdu děs. Je to těžké něco najít k povzbuzení. Nesouhlasím s tím, že rozhodli vlastně za tebe, ale na druhou stranu chtěli tě ušetřit trápení, takže dobrý úmysl se počítá. A to pozitivní, po osmi letech uvidíš bráchu, tak ať návštěva dobře dopadne, držím palce. A slzy přijdou, až prvnotní šok pomine a vše zlé odplaví.

Je to moc smutné. Ale já věřím na osud. Mělo to tak být. Nezbývá, než se s tím smířit, odpustit a mít radost z toho, co mám. Tedy bratra a jeho rodinu. Tím, že něco skončilo, vždycky příjde něco nového. Přeju, ať je to jen lepší a ať se s tím vyrovnáš. Nic jiného dělat nemůžeš. Na rodinu se nezlob, dělali to s dobrým úmyslem, i když se to tak možná nezdá. Možná bys to v jejich situaci vyřešila stejně?

Holka zlatá,

tohle je tak těžký :-(.
Ale i když jste s tátou neměli dobré vztahy, zkus to brát tak, že to, že tě nechtěl vidět, ani ti neřekl o svatbě, že to nebral jako že ti ubližuje,ale chtěl tě chránit a nechtěl ti přidělávat starosti.I když ty to vidíš jinak.

Je úžasné, že tvůj brácha přijede, asi je už jediný příbuzný co máš, tak si padněte do náruče, ať už byly důvody toho, že jste se 8 let neviděli jakékoli.

Budu na tebe myslet.

Posílám velká slova útěchy, určitě to moc zamrzí, zabolí, třeba opravdu nechtěl, aby jsi se trápila, věř, že to přebolí a budeš vzpomínat na to krásné, co bylo mezi vámi…….držím palečky, ať tě smutek brzy opustí a upřímnou soustrast:((((((

Wolfiku, tak jak? Mám na mysli návštěvu brášky? Dobré?

Tak s bráchou dobrý…
Akorát jsem nestačila zírat, jaký mu o nás ta tátova přítelkyně napovídala nesmysly…
Že prý nám koupili byt… přitom my máme hypotéku na 30 let a zrovna málo neplatíme :-(
Že nám koupili auto a že se s námi pohádali proto, že jsem ho prodala, protože jsem neměla kde parkovat… přitom jsme auto nikdy neměli…
To jsou jen střípky toho, co z bráchy lezlo… časem asi vyjde najevo vše, co jim ta …. navykládala… v očích mého bratra a jeho rodiny jsme museli vypadat jako pitomci :-(
Tak snad bude čas si všechno vysvětlit…

Jinak pohřeb nebude… parte jsem nedostala, bratr ano… kolega z práce žije v obci, kde žil táta, tak mi volal, jestli je to on… že je tam vyvěšené parte, kde je napsáno „na přání pozůstalých byl v tichosti zpopelněn“… hahahaha, kdo si to přál, pouze ona!!! Prý neměla peníze na to, aby udělala pohřeb… přitom stačilo říct, a určitě bychom všichni něco přidali, nejsme hyeny…

V životě jsem netušila, jaká nenávist se ve mně může skrývat… nedej Bože, že bych ji teď někde potkala, to by asi dostala jmen :-(
Je to hrozné, jsem sobecká, ale potřebuju ty pocity dostat ze sebe… OMLOUVÁM SE…

Wolfíku, tak to je teda darda!
Je mi to líto, přemýšlela jsem nad tvojí situací a nedošla k rozumnému závěru. Kdo nezažil, nejspíš nepochopí. Je to smutné, bohužel. :-(

Ještě bych měla dodat, aby ty informace byly kompletní…

Táta nikdy nebyl extra otec, holdoval alkoholu a cigaretám, ale tak nějak jsem na to byla zvyklá… když umřela mamka a zůstali jsme sami, on dělal řidiče z povolání, takže jsme se vídali opravdu málo a dalo se s ním vycházet… po pár letech si našel tu úžasnou přítelkyni… a pak začala mela…

Já byla těsně po maturitě a on se rozhodl, že se přestěhuje k ní… ale že mají málo místa, že bych u nich nemohla bydlet a bla bla bla… bohužel se mi dokonce podařilo – nechtěně! – přečíst sms v tátově telefonu, kde mu tenkrát psala „to už tě ta tvoje dceruška zase sedřela z peněz“?… bylo to zrovna v době, kdy se tátovi opozdila výplata a on neměl prostředky na to, aby se s ní vypravil někam do hospody… překousla jsem… jelikož jsem ale chtěla dál studovat a díky tomu, že jsem byla na škole, plynul tátovi vdovecký a mně sirotčí důchod po mamce… samozřejmě, že kdybych přestala studovat, oboje by skončilo… tak jsem si trvala na tom, že když už nesmím s nima bydlet (ne že bych o to teda stála!), tak že teda chci oba důchody (dělalo to před 8 lety asi 8 tis. celkem) a že budu bydlet v garsonce, že po nich nebudu kromě těch peněz nic chtít… nejdřív to nešlo, ale když jsem byla odhodlaná se soudit, najednou šlo všechno… ale po celou dobu, co jsem studovala, tak jsem neustále poslouchala, kolik je stojím peněz a tak… ovšem nikdy to nevypadlo z táty, jak jinak…

Když jsem si našla práci, úplně jsem se osamostatnila… mamka byla pohřbená skoro 100 km od mého bydliště, tak jsem se rozhodla, že si její urnu převezu sem k nám, abych to k ní měla blíž… v dobré víře jsem to řekla tátovi… nikdy na hřbitově za mamkou nebyl, ale to, co tenkrát řekl, mi vyrazilo dech… povídám „mamku jsem si převezla“ a on na mě „jakou mámu???“… to byla pecka teda :-(…

Ke všemu táta měl jako první dítě dceru, po 4 letech měl mého bráchu… když bylo holce 11 let, zemřela při autonehodě… mamka si trvala na tom, že chce dvě děti, takže já jsem se narodila přesně 10 měsíců po její smrti… celý život jsem poslouchala, že jsem jen náhradník, dokážete si představit, co to bylo pro malou dětskou dušičku… tak ta jeho dcera (vlastně moje sestra) byla pohřbená na druhém konci republiky… dokázal si zařídit to, že si její urnu převezl k nim na hřbitov, aby za ní mohl chodit… ale po mamce neštěkl pes… chápete to???

No a teď, když jsou oba moji rodiče po smrti, bych je chtěla dát dohromady, aby byli uložení všichni tři… JENŽE… jelikož se stala tátovou manželkou ta bestie, tak o hrobu rozhoduje ona… a z toho, co mi říkal brácha, tak ona nesouhlasí s tím, abychom tam uložili i mamku… žárlivost i po smrti???

Já to nechápu, POMOC!!! Pořád nad tím vším přemýšlím a je to teda mazec :-(… a to není všem dnům konec…

bamisko, proč bys je nedala dohromady?

já nevím,ale zdá se mi,že bami má pravdu s těma urnama.Vím,že to cítíš,že patří k sobě : otec a matka,ale to je pohled Tvůj.
Vemto jak by muselo být tý bestii,když by za ním šla na hřbitov a vedle něj byla Tvá matka.On a ona měli už svůj život a ta žárlivost jak zmiňuješ po smrti by opravdu v tom byla.
No růžový život si teda neměla,ale zvládla jsi to a šup do reality,hrabat se v minulosti nemá cenu.Jen si ubližuješ a trápíš se.Vzchop se a udělej za tím tlustou čáru, máš rodinu a ta Tě potřebuje a ty máš štěstí,že se máš o koho opřít.
A sama vidíš všude něco…

Taky se nestačím divit, co udělá závist nebo nevím jaký důvod měla macecha k takovým pomluvám. S bratrem jste se nestýkali jen díky těmto pomluvám? Škoda, že jste si to nevyříkali dřív, myslím tím, že jsi jim dřív nevyvrátila co ona vykládala. Tak snad budete mít k sobě teď blíž. S urnou je to těžké, také se to u nás jednu dobu řešilo, bohužel, ale také souhlasím s holkama, že pokud už nechtěli být spolu za života, třeba by to nechtěli ani po něm…Pomluvy dokážou zasáhnout, je těžké si jich nevšímat i tak se o to pokus…