Byla neděle, 12.4.2009, den před Velikonočním pondělím. Naše beruška (2 roky) nás opět vzbudila v nekřesťanskou hodinu. Naštěstí se mně i jí jako vždy podařilo (do hodinky) usnout a ještě jsme si krásně pospaly. Ne tak náš tatínek. Byl chudák vzhůru od půl šesté. Neb po obědě nebyla šance, že slečna půjde spát, nabídla jsem se, že s ní půjdu na písek a táta se zatím dospí…
Ani ne během tří hodin hřiště navštívili 4 tatínci s dětmi, z toho hned 3 bez maminky. Na písek chodíme téměř denně, ale tatínky tam nikdy nevídáme. Natož hned 3 naráz! I můj muž se situaci na hřišti podivoval, když si pro nás přišel. (V té době tam byl tatínek s malým chlapečkem a tatínek-cyklista.) Napadlo mě, zda není náhodou Den otců a tatínkové si nevyrazily se svými ratolestmi užít pěkné odpoledne…
Později jsem na internetu zapátrala po Dni otců. Patří mu třetí červnová neděle. Poprvé ho slavila na počátku minulého století jedna Američanka na počest svého otce, který jako vdovec vychoval nejen ji, ale i jejích pět sourozenců. Slavení se brzy ujalo a postupem času se stalo oficiálním svátkem. V současné době se slaví nejen v Americe, ale i např. v Německu, Finsku, Švédsku, Estonsku, Rakousku, Itálii, Holandsku. U nás se o jeho zavedení teprve uvažuje. Prosadit Den otců jako významný den chtěla např. Džamila Stehlíková. Podle ankety na iDNES.cz by s tím souhlasily 2/3 Čechů.
Mé zážitky z pískoviště a pátrání na internetu mě vedly k zamyšlení. Má Den otců cenu? Měli bychom ho slavit, stejně jako slavíme Den matek? Zaslouží si ho otcové vůbec?
Na tuto problematiku se dívám čistě ze svého hlediska, utvářeného zkušenostmi mými i mých kamarádek. Jako snad každá maminka občas bývám z náročné péče o dceru unavená. Jsem „uvězněná“ v krásném světě, který má ale sem tam nějakou tu chybičku na kráse. Celý svět se mi s narozením dítěte změnil. Se svými bezdětnými kamarádkami se vídám sporadicky, mezi maminky ve svém okolí jsem moc nezapadla. Většina témat hovorů, které poslední dva roky vedu, se točí kolem kojení, přebalování, příkrmů, dělání báboviček… Radikálně se změnil můj slovník – už i v řeči s dospělými používám slova jako hačí, hají, ham,… Krásně to vyjádřila moje známá, když říkala, že manžela večer po příchodu domů vítá slovy: „Ahoj broučínku. Uvařila jsem rýžičku s masíčkem. Mám ti ohřát papání?“
Myslím si proto, že každá maminka si čas od času potřebuje odpočinout od dítěte a věnovat se jen sama sobě – svým koníčkům, kamarádkám… V tuto chvíli by měl nastoupit její manžel / partner (má-li ho) a aspoň na chvíli se o potomka postarat. Jenže jakými tatínky vlastně muži jsou? Osobně bych je rozdělila do tří velkých skupin:
Jsou muži, kteří se otci stávají v okamžiku, kdy se o těhotenství své ženy dozví. Od té chvíle těhulku opečovávají, hýčkají, jsou tolerantní k jejím náladám… Potomka jí pomůžou přivést na svět a od prvních dnů se na péči o něj podílí. Pro tyto muže jistě není problém strávit s dítkem půl dne či víc bez maminky. Bohužel jich je poskrovnu.
Jiní muži se stávají otci po narození potomka. Rozdělila bych je do dvou kategorií: do první patří muži, kteří dítko „adoptují“ – buď v pravém slova smyslu, nebo jejich vyvolená má děti z minulého vztahu. Protože s malým človíčkem nebyli od jeho prvních dní, může jim nějaký čas trvat, než se sžijí a naladí se na stejnou strunu. V případě, že mají vedle sebe biologickou maminku dětí, která svým potomkům rozumí, můžou se s nimi noví tatínci sžít o něco rychleji.
Do druhé kategorie patří muži, kteří v otcovství trošku tápou a potřebují, aby jim jejich žena ukázala cestu – jak dítě přebalit, jak si s ním hrát, jak mu rozumět…
U obou kategorií pak platí, že chtějí-li, stávají se tito muži dobrými tatínky a brzy již rady své ženy nepotřebují.
Poslední skupinou jsou muži, pro které otcovství bohužel nic neznamená. Žena do nich může od rána do večera „hučet“, co a jak mají dělat, jak jí můžou pomoct … ale oni na to nereagují. Nebo ještě hůř – dítě vychovávají bitím či ho opustí, a to třeba ještě dřív, než se vůbec narodí.
Mnohé tatínky může od péče o potomka (obzvlášť o miminko) odradit jejich žena. Jako maminka je v mnohém zkušenější. Když pak vidí, jak tatínek zápasí s přebalováním a jak dlouho mu to trvá, snadno utrousí uštěpačnou poznámku či dokonce dítě přebere a nenechá tatínka dílo dokončit. Dává tak najevo, jak je muž neschopný a nešikovný. Žena může velmi snadno převzít veškerou péči o potomka na sebe, muže vyčlenit a do světa dětí ho nepustit. A i při vší dobré vůli, která na začátku mohla být, muž své snažení po čase vzdá a zaměří se víc na kariéru místo na rodinu. Proto je velmi důležité, aby maminky měly s tatínky trpělivost, taktně jim radily, pokud o to muži stojí, a, je-li to možné, nechaly je, ať se o potomka starají svým způsobem. To, že je to jiný způsob než maminčin, ještě nemusí znamenat, že je horší či dokonce úplně špatný.
Pokud tedy tatínci mají s péčí o dítě zkušenosti, neměl by pro ně být problém dítko pohlídat a umožnit tak mamince, aby si na chvilku odpočinula. Tito tatínci si jistě svůj Den otců plně zaslouží. Bylo-li by to na mně, zavedla bych „Den (i nebiologických) otců, kteří se o své dítě dokáží postarat“.
Je-li váš muž / partner takovým otcem, vzpomeňte si na něj třetí červnovou neděli a třeba mu uvařte oblíbené jídlo. Snad i já na svého muže nezapomenu a mile ho překvapím…
Napsal/a: kekunka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
slavíme Den otců už druhým rokem na Liščí farmě; jestli budu mít trochu času, zkusím napsat článek, protože to je hrozně fajn
moc hezké čtení připojuji se k tomu, snad nezapomenu na toho svého, patří k nebiologickým tatínkům, ale srdíčkem je klukům tím správným tátou tak si to zapíšu do kalendáře a bude to pro nás hezky prožitý den na druhou stranu člověk to nesmí brát jako samozřejmost a musí dávat najevo , že si toho váží a uvědomuje si to tak tatínkům místo kytek řízek a popřát jen to nej nej………
Holky, moc děkuji za pozitivní ohlasy. 🙂
Také jsem pro, aby byl i „den dobrých matek“.
Tatínci, kteří se o miminko moc nestarají, neb se bojí, že je příliš „křehké“, řadím do druhé kategorie druhé skupiny. Buď jim maminka ukáže, že mimi není tak křehounké, a pomůže jim naučit se, jak s prckem zacházet, nebo tatínci čekají, až mimčo povyroste. Myslela jsem, že je to z toho poznat, proto jsem se už nerozepisovala. (I tak je to dlouhé. 🙂 )
Tento den znám už X let. V našem mateřském centru, ve Vsetíně jej slavíme na zahradě při grilovací párty, vždy těsně před velkými prázdninami. Je to super, akorát těch tatínků se tam vždycky nesejde tolik, jak byste si asi představovali :-)), klasika, jsou v práci 🙁
Kekunko, moc pěkný příspěvek. Občas nad tím přemýšlím, táta nebo máma, bylo by skvělé, kdyby fungovali oba společně, střídali se v péči o dítě i o domácnost…
Jinak mám v práci kolegu, který se sám stará o dvě dcery, je ohromně šikovný, všechno se naučil, pere, vaří, žehlí, je „fakt dobrej“. Ten by si určitě „den otců“ zasloužil.
Za článek Ti posílám 5 bodů.
Horempádem 😀
Moc hezký článeček,kekunko děkuji za něj…Když se nám narodila dcera,tak se manžel také ze začátku bál,aby jí neublížil,připadala mu tak maličká a křehká..,ale když pak koupal sám,tak byl náležitě pyšný a ještě více když měla stavy breku a já z ní také,tak si ji položil na svůj široký hrudník a ona okamžitě usnula,protože z něj na rozdíl ode mě cítila klid..:-))takže ano, den otců pro ty co se starají,protože např. s mým biologickým otcem nemáme žádné vztahy a ani neměly nějaké ani v dětství,tak by mi připadalo jako výsměch mu přát za něco co není pravda:-(
To je vlastně pravda. Já tuhle něco hledala mezi obrázky a naška obrázky na americkém serveru ke dni otců. nějak mi to nedocvaklo. V Americe Den otců mají.
U nás pamatuji jen takovou legrácku, kdy se z MDŽ dělalo ¨ŽDM – žádáme den mužů
Lenčáč, pak mě to taky napadlo 🙂 ale už to bylo napsáno
Náš taťka je skvělý taťka a opravdu patří do první kategorie (jen bych poopravila – on byl „otcem“ ještě než jsem byla těhotná – prostě měl v dětech „jasno“ ) – a jsem mu za to moc vděčná, takže hlasuji za Den otců… s tím, že děkuji za přesný datum a hned si píšu 🙂
Krásný článeček… díky… zase mě trochu zpohlavkoval. Někdy totiž zapomínám, že mám doma skvělého manžela, který je opravdu super tátou a durdím se na něj kvůli prkotinám. Den Otců u nás zavedu a hned si ho píšu velkým červeným písmem do kalendáře 😀
Horempádem den matek se také nejmenuje „den dobrých matek“… a bohužel se najdou i matky, které nejen že by neměli být oslavovány, ale snad by se ani matkami neměli nazývat 🙁 … takže hlasuji za svátek otců! 😀
Ještě jsem zapoměla dodat, že bych tento den proto nenazývala „Dnem Otců“, ale trošku bych to víc specivikovala „Den dobrých otců“, aby ti, kdož se o své děti nestarají ani nezajímají, si tento svátek nemohli přivlastnit :-)))
Kekulko, děkuji pěkné zamyšlení nad tatínky. Můj manžel se o mě staral hezky, když jsem byla těhotná a s lecčím pomohl, když už dcerka byla na světě. Jak ale psala Padmé, skutečným tatínkem se vším všudy se stal, až když malá začala běhat a komunikovat. Ne že by se nechtěl učit starat se o nemluvně, ale pracoval mimo město a tak malou vídal jen v postýlce a o víkendech. Bylo pro něj asi tehdy těžké navazovat bližší vztah. Na dcerku byl pyšný, ale bál se s ní zůstavat sám 🙂 Na vině tomu asi bylo, když jsem skončila v jejích čtyřech měsících v nemocnici kvůli podezření na slepák. První den a noc to šlo a chválil sám sebe jak to zvládnul, ale druhý den už mě asi malá postrádala a nedokázal si poradit s brekem. Jak by taky mohl. Proto si počkal na ono období běhání a prvních slov. Nyní spolu tráví den, když musím pracovně pryč a nečiní jim to problém ani jednomu. Výletují i beze mne, chodí spolu sami nakupovat. Takže patří k tatínkům, které čas od času potkáte, jak jdou sami bez maminky s dítkem po boku. V našem městě to taky není vyjímka, když vidíte taťky jak kurzují s kočárky nebo vysedávají u pískovišť či hřišť se svými ratolestmi. Jsem ráda, že takových tatínků přibývá. Proto říkám ano, těmto tatínkům patří kousek poděkování za to, že se nebojí být dobrými otci pro své děti.
Den otců by určitě mohl být.Každý otec má stejnou šanci jako maminky,ale v dnešní době to ještě není tak zažité,aby něco slavily muži.Třeba přijde doba kdy muži budou ceněni stejně jako ženy.Hezký článek,krásně se četl.
Kekunko, děkuji za tvůj příspěvek,
chápu tvůj údiv nad množstvím tatínků na písku – to u nás k vidění nebylo a není, nutno dodat ´bohužel´. Myslím si, že otec může být stejně dobrým rodičem jako matka a znám případy, kdy byl otec lepším rodičem.
Jinak bych ti ještě „rozšířila kategorie otců“ o jednu: tatínkové, kteří si nevědí rady s miminkem a nechtějí se to učit, protože si myslí, že to pro ně není, ALE jakmile dítko povyroste, zbaví se plenek, začne mluvit a je s ním možné vést dialog, chytnou se a jsou z nich skvělí tátové, dokážou pak do bezvědomí hrát ´člověče, nezlob se´ nebo pexeso, naučit svou ratolest jezdit na kole nebo s ním vyrazit bez mamky do lesa na houby 🙂
Mobile Sliding Menu