Mé druhé narození

Každý se jednou narodí, ale já jsem se už narodila „3krát“. Tak tedy začnu od začátku. Mé první narození je stejné, jen další jsou zázrakem. Přišla jsem na svět o měsíc dříve a jako malé škvrně hned s darem nedarem, tedy vadou srdce…

Přesněji zůženou srdečnicí a nedomykavostí chlopně. Vše bylo naprosto stejné, tedy žití, jen větší únava než u ostatních dětí. Jinak nikdo nic nepoznal, i živost byla stejná.

Ovšem, jak ukázala školní docházka, problémy se začaly objevovat. Stávala jsem se unavenější, pomalejší a musela jsem chodit do kardio poradny. Hned při první návštěvě se rozhodlo, že budu muset jít na operaci a tím vše začalo. Tedy zkoumání mého já. Nejdříve v našem městě, od 10 let i v Praze Motole, a tak jsem poznávala další lékaře jako tety a strejdy. To už ovšem frekvence nabrala rychlejší spád, z půlroční kontroly se stala za 4 měsíce, a pak už každý druhý měsíc, tak to šlo až do 14ti let, kdy jsem zkusila, co vydržím. A že jsem vydržela – z člověka, který vlastně směl už jen chodit a dělat jen základní věci, jsem se stala cvičenkou spartakiády. Nutno podotknout, že jsem nechyběla na žádné zkoušce a vždy připravená, co bude dál. Co jsem nevěděla bylo, že paní učitelka spolupracovala s lékaři a vše bylo připraveno okamžitě přerušit moji aktivitu. V den D při cvičení před komisí jsem ale nebyla, byla opět kontrola v Praze a já poprvé trávila v nemocnici 5 hodinový maraton všelijakých vyšetření.

Výsledek mého snažení byl: okamžitě na katetrizaci srdce a pak se uvidí. Toto bylo v listopadu a hned v lednu odjezd do Hradce Králové na zmíněné vyšetření, tam jsem poznala další tety a strejdy a s jedním se i hádala „tedy na sále byla obrazovka, leč zrcadlově a já chtěla vědět, kam ten katedr vlastně vede, přesněji kudy, a tak vzniklo naše hádání o levou a pravou komoru srdeční. Pak už jen vím, když řekl, bude klid, už spí.“ Tak jsem se stala pacoškou i další nemocnice.

30.září byl ovšem v mém životě další zlom, nastala doba odjezdu a já k 15tinám dostala druhou šanci žít. 7.10.1976 mám druhé narození. Pravda, byla jsem hrozně unavená, nedokázala skoro nic, ani oloupat brambory, což byl zase můj test, ale časem se vše pomaloučku dařilo. Musim ovšem přiznat – nesnášim vedro ani zimu. Časem jsem opět prodlužovala kontroly až na současných 6 měsíců. Ještě maličkost, operace byla v Hradci, neb se operovalo jen v Praze, Brně a v Hradci Králové, a to podle vady. Ale i s tímto způsobem života, když vám lékař řekne: „Musíte dodržovat tyto pokyny“, se dá žít. Jsem toho příkladem.

Když jsem odcházela z dětské poradny na dospělé, pan doktor mi dal dar – dodržuj tyto pokyny a bude ti fajn:
1.nekuř
2.dodržuj pravidelný režim
3.nepij
4.nejez čokoládu(teď už vím udržuj si váhu)

5.nauč se poslouchat své tělo

Musím přiznat, držela jsem se těchto pravidel a jsou pravdivá. Výsledek je: mám dvě zdravé děti, sice rizikové těhotenství v obou případech, ale rodila jsem naprosto stejně jako kterákoliv jiná maminka.

Co dodat, jen to, pokud některá z vás má tuto starost, věřte lékařům, nejsou to naši nepřátelé, sice nám hodně radí nedělejte toto, ale mají pravdu. Sama jsem toho příkladem, zažila jsem to na vlastní kůži. Z tohoto problémku nemám žádné konplikace. Jen tu kontrolu za půl roku, ale co je kontrola proti životu? Co dodat, snad jen život jde dál a já, doufám, budu tu ještě spoustu bezproblémových let. To bylo mé druhé narození.

Napsal/a: Kasparek