Velká výprava za koupáním

Rubrika: Z našich cest

841239_swim_timeMoc rádi se koupeme. Všichni – můj muž, já i naši čtyři synové. V řece, rybníku, na koupališti.
Ovšem ne vždy je výlet k vodě veselou bezstarostnou procházkou tam a zpět s příjemným osvěžením uprostřed – zvláště pokud se vydáme s nějakými dětmi navíc 🙂
Letos jsem se se všemi dětmi dostala k vodě jen dvakrát…

s tím, že ti starší už si občas dojdou sami a prckům v případě velkého horka napustím nafukovací bazének, ať se vydovádí na zahradě.

Poprvé jsme si koupání užívaly s kamarádkou, která u nás po návštěvě předchozí den zůstala na noc. Má dva kloučky – tříletého a tříměsíčního a představa vymýšlení programu na druhý den, jakož i úmorná cesta autem zpět s mrzutým nevyspalým prckem a řvoucím kojencem, jí přišla natolik nelákavá, že mi vůbec nedalo práci ji přemluvit, aby zůstala do druhého dne.

Což o to, děti jsme večer vykoupaly, nakrmily a zpacifikovaly natolik, že navzdory jejich rozjařenosti a neobvyklému dennímu režimu jsme je dostaly do postýlek „už“ před desátou (ty malé samozřejmě).
Pak jsme ještě do půl jedenácté střídavě četly pohádky a nosily řvoucí miminko, které prý zásadně ožívá po deváté večer – je to možné, ten den na čerstvém vzduchu se u nás náramně prospalo. Následovalo velmi divoké houpání v autosedačce – při němž bych tedy oko nezamhouřila ani náhodou, ve mně by to spíš vyvolalo mořskou nemoc – světe div se, mimčo opravdu v jedenáct usnulo velice tvrdým spánkem. Teda, po tomhle už mě chuť na pátého potomka docela přešla… Holt stárnu. Vyčerpaně jsme klesly v kuchyni ke stolu a otevřely si malou láhev medoviny, kterou jsme k vlastnímu překvapení společně s mým mužem stáhli velice brzy…. Můj muž se ochotně uvolil k tomu, že se vyspí dole na gauči, abychom kamarádku mohli i s miminkem pohodlně uložit v ložnici.

Pravda, ranní vstávání nebylo jednoduché, jelikož jsme zaléhali ve tři ráno…. Přesto jsme vstávali natěšení s vyhlídkou na příjemně strávený den.
Kamarádka odmítla jet se svými dětmi autem, jelikož si vzhledem k nevyspání nebyla zcela jistá svými reakcemi, takže jsme odchytly jeden ze tří autobusů, který odtud dopoledne jezdí, a hurá k vodě! No – hurá – na zastávce už jeden kočárek stál, druhý měla kamarádka a ve třetím se vezl náš Jeník – naštěstí jen v golfáčku, ten moc místa nezabere. Nicméně jsme se uvnitř poskládali, mí starší synové se postarali o dva pěší prcky a naše výprava „šest dětí + dvě matky“ vyrazila.

Na koupaliště už jsme dorazili v docela slušném parnu, vystáli jsme si frontu u pokladny a šli hledat místečko. Po chvilce hledání jsme našli jedno ideální – ve stínu pod stromy, nadohled brouzdáčku a hned vedle dětských prolézaček. Než jsme se utábořili, mí velcí synové už se vrátili osvěžení z vody a teď jsme se mohly jít osvěžit my – matky. Mrňousek spal, takže jsme ho klidně mohly nechat pod dohledem mých starších synů – úžasných chůviček – vzaly jsme prcky a hurá do bazénu. Byla to, pravda, změť nafukovacích kruhů a rukávků, ale poznaly jsme si je – ostatně našeho Jeníčka nešlo nepoznat, protože ve velkém bazénu spustil řev a držel se mě jako klíště, přestože dostal krásný plovací kruh s Krtečkem.
Ani prcek od kamarádky nebyl studenou vodou moc nadšený, ale nakonec se nechal ukecat…. jediný, kdo opravdu jásal nadšením, byl náš Davídek, tohle dítě je totiž vysloveně adrenalinový typ. Takže nadšeně souhlasil s tobogánem, klouzačkou i divokou řekou, které absolvoval pevně se mě držíc a nadšeně mi ječíc do ucha.
Ovšem dva zbývající malí se moc nadšeně netvářili, takže jsme se vrátili zpět na deku. Straší se nabídli, že malé vezmou do brouzdáčku – šla jsem s nimi, ale evidentně mě vůbec nepotřebovali, přesně tohle byla voda, kterou malí chtěli, takže jsem se mohla vrátit a konečně jsme rozbalili nějaké jídlo, abychom nabrali ztracené kalorie – a hlavně sílu na celý den.

Nakonec to bylo opravdu fajn – rády jsme braly děti na tobogán, jelikož díky dětem máme aspoň regulérní možnost se pořádně vyblbnout na různých atrakcích, aniž bychom samy vypadaly trapně – a ono občas i my potřebujeme svou energii vybít jinak než úklidem, vařením a podobnými nemilými činnostmi. Mimísek většinou spal, baštil, nebo si broukal v kočárku, můj prostřední syn byl z něj unešený, takže ho rád vozil po chodníčcích koupaliště a menší kloučci nadšeně dováděli v brouzdališti, Jeníček se do zblbnutí vozil na dětské skluzavce – králíčkovi, Davídek navazoval známosti s holčičkami na průlezkách: bylo opravdu povedené vidět ho s ručkou ležérně opřenou o provazové zábradlí, jak se malé slečny vyptává na věci pro jejich věk velmi důležité – jako jestli viděla tuhle pohádku, jestli chodí do školky nebo jestli si troufne sjet tuhle skluzavku. Velcí kluci nám v těch krátkých okamžicích, kdy nedováděli s kamarády na tobogánu, pomáhali s malým Štěpánkem a opravdu jsme si ten den užili.

Na zpáteční cestu jsme si koupili nanuky – tady začal první problém. „Mamí, já chci taky nanuka!“
„Ne Davídku, ptala jsme se tě několikrát, chtěl jsi cukrovou vatu,tu jsi dostal. Nanuka už nedostaneš, nebylo by to spravedlivé.“
„Ale já chci nanuka!“ „Ne!“ „Béééééééé!“ Dávám mu kousnout nanuka.
„Mami, já chci taky nanuka.“ Natahuje kamarádčin tříletý, který měl taky cukrovou vatu. I její výchovné Ne selhává a prcek dostává aspoň kousnout. Samozřejmě to dopadlo tak, že nám stejně zbaštili ještě polovinu nanuku.

Vylézáme kopec od koupaliště a jdeme na horní zastávku – v létě jezdí spousta kočárků a my nechceme riskovat, že budeme čekat na druhý-třetí prázdný autobus, jelikož jejich interval je hodina. Ale ouvej – přestože z důvodu oprav je přesunutá zastávka, netušíme, že následujících asi 400m půjdeme po kraji prašné silnice, kde jezdí jedno auto za druhým, cesta vede po strusce a hlavně rozpáleným betonem. Jo, s dítětem v kočárku možná, ale se dvěma unavenými prcky, dvěma kočárky a velkou taškou s věcmi…. Naštěstí máme naše „velké chlapy“ – jeden bere bez řečí kabelu a brášku, druhý tříletého Mikšíka a jdeme. Cesta se zdá nekonečná, jelikož malí jsou unavení a musíme co pár kroků zastavovat nebo na někoho čekat. Čas letí a doba příjezdu autobusu se blíží velmi rychle – přidáváme do kroku. To, co normálně ujdeme za sedm minut, procházíme už dvacet a konec v nedohlednu. Musí být na nás pohled – dvě uštvané matky s kočárky (přestože za normálních okolností vypadáme vcelku svěže 🙂 ), dva trpěliví kluci s velkou taškou a střídavě vlečeme dva fňukající mrňousky. Do toho sem tam kvíkne mimi v kočárku nebo spustí řev náš Jeník, jelikož ztratil po cestě láhev s pitím – co ztratil, zahodil, darebák, a čeká, co já na to! Nakonec jsme upocené dorazily na zastávku – abychom zjistily, že jeden kočárek už na náš spoj čeká – dokonce už jeden musel nechat ujet, jelikož byl plný. Skládám golfáček a byť náš autobus přijíždí už s jedním kočárkem, ochotný pan řidič bere ještě další dva – paní i mou kamarádku. V plném autobuse na okamžik zazmatkuji, neboť jsem ztratila z dohledu mého nejmenšího – uf, něčí ruce ho usadily na volné sedadlo. Pomáhám kamarádce složit kočár, Martin bere prcky dozadu posadit se, Dominik hlídá tašku i složený golfáček a já vyřízená usedám i s Jeníčkem na sedadlo. Během jediné zastávky usínají všichni malí včetně miminka – to jediné nevadí, protože je v kočárku. Než dojedem domů, třikrát za pomoci spolucestujících sbírám láhev a kšiltovku, kterou spící Jenda střídavě upouští na zem. Zastávku před vystupováním začínáme opět kmitat…. složit kočárek, rozložit golfky, usadit do nich spící dítě. Probudit malé prcky vzadu, což je docela oříšek…. ale nakonec vyklopýtáme z autobusu ven. Čeká nás ještě 400m k našemu domu, lehce do kopce, jsme upocené, vyřízené a zralé skočit do bazénu znovu.

Doklopýtali jsme domů, honem jsem nachystala velké porce nanuků – hlavně těm našim starším, neboť z nich se stali hrdinové dne – bez jejich pomoci bychom ten ukňouraný arzenál malošků asi nezvládly, kluci se opravdu snažili a bez řečí a říkání pomáhali, jak mohli…. a dokonce jim to nevadilo soudě podle toho, že když kamarádka toho dne odjela – vyčerpaná, ale spokojená – bylo jim po těch jejích capartech smutno…
Takže když jsme podruhé jeli na koupaliště jen já se svými dětmi, byla to pohodička, ten den jsme opravdu „proflákali“ a takový detail, že mi Jeník třikrát utekl do brouzdaliště, Davídka jsem nacházela jen podle plavek s letadýlkem na zadečku (hned byl v bazénku, hned na průlezkách a jednou se dokonce rozběhl za kluky k velkému bazénu, což jsem mu ovšem zatrhla) a Jeník v nestřeženém okamžiku svlékl plavky a vykakal se přímo uprostřed chodníčku u brouzdaliště – už jsem neřešila. Vlhčenými ubrousky jsem bobek sebrala, inkriminované místo vyčistila a snad si toho nikdo ani nevšiml. Cestou zpět mi sice malí taky usnuli, ale to už se zvládlo skvěle. Oba dny u vody jsme si užili všichni,dosyta jsme se vyčvachtali a vyřádili a díky první „úžasné cestě“ tam i zpět už snad zvládnu i výpravu do tropů….

Napsal/a: Ájík

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (19 vyjádření)

  • jop jo po přečtění toho článku mě potěšilo že nejsem snad jedina na světě která ma celoživotní kolotoč.

  • Ahojík Geraldo! :)))) Nó, vede se skvěle, na miminka jsem ulítlá pořád 🙂 – ale 5. dítko neplánujem, pomalu se začínám připravovat na pracovní proces, kterýžto by měl nastat příští září. A upřímně – někdy už jsem moc ráda, že Jenda pomalu odrůstá a je s ním trošku domluva. Zrovna jsme zrušili kočárek a plenky na ven – pravda, zatím nám menší problém činí ten kočárek, Jeník je malý chodec – ale ani s čůráním si nevedem špatně.Takže nevím 🙂
    Díky, kluci odměnu dostali – a zatím se stále snaží 🙂

  • geralda

    Ahojky Ájíku, jseš fakt dobrá a ti tvoji velcí kluci taky!! To chce potlesk, jak jste to výborně zvládli!! Koukám, že ty si klidně můžeš pořídit ještě i to 5 dítko a budeš v pohodě ! CO???? :-))A jak jinak se vede?

  • Bramborka

    No jo, Ájíku, zrovna si to tu čtu, říkám si, jak máš hodné chlapce, vzpomínám na podobný výlet, který jsme s kamarádkou nedávno absolvovaly…. A říkám si, sakra, ta naše malá je nějaká hodná… Hmmm, hmmm, právě „obědvala“ hlínu z květináče. Chjoo. Taky bych se přimlouvala za nějakou tu odměnu pro ty tvé šikovné kluky.

  • Jo,nejlepší je,když vezmeš golfky,odrážedlo a pak to táhneš a ještě chytáš mizející dítě:-)))) Krásné vzpomínky

  • Je fakt, že kočárek je u některých dětí (u nás od 18-ti měsíců) spíš zátěž, pak jsem sice za soumara, ale nemusím se rvát ještě s ním. Souhlasím s vámi, stačí batoh a volné ruce na chytání „divé zvěře.“

  • Karamelko, taky odbouráváme… už jsem zrušila velkou tašku ke kočáru, vlhčené ubrousky, pitíčko a piškoty narvu do své kabelky a do zimy chci, aby byl Jenda úplně „pěší“ – tak jsem zvědavá. Pak už to bude pohoda :)))
    Aspoň si Kryštůfek těch „dopravních prostředků “ dosyta užije :)))

  • Ajik ,my teď jezdíme s malým docela často autobusem nebo vlakem za tatínkem ,,na byt“..jelikož on si ráno vezme auto a chceme-li ho vidět,tak nám nic jiného nezbývá.-))))
    Takže to teď mám tak,že jeden den trajdám na kole po hřištích v okolí a druhý den frčíme hromadnou dopravou….jednou jsem si vzala sebou golfky a už to nikdy neudělám:-)))) tahat k dítěti ještě něco jiného než batoh na zádech je dřina!!!! :-))))))

  • Ájíku,chápu to i když jsem si to užila jen přes synovečka:-))) Třetí dítko už neplánuju,ale ráda si prcka půjčuju:-)

  • Ájíku, já si jsem taky naprosto jistá, že by se mu to líbilo… Ale nějak je to pro mě tím autem pohodlnější, znáš to… :-))) Naložím všechny zbytečnosti, které můžu potřebovat (a které pochopitelně zpravidla nepoužijem :-)) možná až úplně odložíme kočár, teď ho s sebou tahám často i zbytečně, ale co kdyby si do něj náhodou na chvíli chtěl sednout a odpočinout… 🙂 Výmluvy, co? 🙂 Ale neboj, já mu to neodepřu…

  • Babofko, připoměla si mi první cestování metrem naší cácorky. Vždycky jsme jezdili autem, ale byli jsme se synem v Motole a auto jsme přenechali tatinkovi, aby byl včas v práci. Linda byla schovaná pod mou kabelkou v mém klíně a monotónně vřeštěla 8 stanic ze 14-ti projetých. Pak prohlásila, že se jí chce strašně čůrat, takže jsme vystoupili na Florenci, šla jsem s ní čůrat do hnusné zaplivané uličky v Karlíně a zbytek cesty do Vysočan jsem jela raději tramvají. Přitom autobus jí od malička nevadí, ale to metro, to byl očistec.
    Já se chystám v pondělí se všemi třemi do Prahy – za odměnu za první školkový a školní den – jedu raději autem, ale chystám se na orientační jízdu pražskou MHD s všemi dětmi.

  • Činčo, ono to asi vyzní divně, ale já si právě při těch velkých synech teď ty malé opravdu užívám a jsem hrozně ráda, že je mám :)))
    Babofko – dík…. no, ale ono to cestování autobusy má i své výhody, abych nebyla nespravedlivá 🙂 Ale je to asi jako se vším – pro naše kluky je zážitek, když se svezou autem, zatímco třeba Tvůj Adámek by byl nadšený z autobusu nebo vláčku jako všechny děti, které cestují hlavně autem :))) Neboj se toho, jsi šikulka, určitě to zvládnete 🙂 ….

  • To je krásně napsaný,úplně jsem se začetla,škoda že už jsem na konci:-))) My taky jezdíme na koupaliště autobusem,naštěstí né tak daleko,to je vždycky věcí co s sebou děti potřebují:-) Letos jsem poprvé vzala s sebou i synovečka.Bylo to super,už se tam s těmi mými kluky (8 a 6) nudím,přijdou jen když mají hlad.Jinak celý den kontroluju probíhající plavky na tobogánu.Konečně jsem zase mohla někoho vozit ve člunu,vařit z vody,…

  • Ájíku, jsi dobrá!!! Já se pořád přemlouvám, že bych taky někdy Adama svezla autobusem nebo metrem a věřím, že by se mu to děsně líbilo, ale zatím jsem mu to za jeho 20 měs. života nedopřála… Ostuda, co? Ale mě ta představa děsí. A co teprve s víc než jedním dítětem!!!
    A na koupališti jsme byli 2x (spíš jako nácvik na moře) a byl to hotovej očistec… Byla jsem s ním pochopitelně sama, partner v práci, kamarádkám střídavě marodily děti a tak v největším pařáku jsem se odhodlala. Jóó, mít tak nějaké odrostlé hlídače s sebou… 🙂 jenže to si člověk taky počká… :-)))
    Fakt máš můj obdiv…

  • Jéééééééé, Kamuško, děkuji, ale do supermatky mám určitě hóóódně daleko…. to je ten odstup jednoho měsíce, víš? :))))) Jinak – já bych taky volila auto, kdybych měla na výběr :))) Ale stejně – dík – potěší to, když má člověk pocit, že vůbec nic nestíhá 🙂

  • Ajik poklona-si supermatka:-) ledově klidná a s nadhledem. Stydím se stydím s jedním prckem:-)))) já taky radši autem-s milionem věcí a nebo jen tak na kole:-))) K

  • Tami, to já si většinou těsně poté říkám taky, ale nakonec mi to nedá…. zase kolik toho povyražení mimo domov jako matky s prcky máme, že :)))
    Leni, dík 🙂 Ale zase – když jinou alternativu než autobus nemáš, bereš to jinak 🙂 Dominik i Marťa odměnu dostali, kromě velkého nanuku ještě každý 50,- – to je v tomhle věku potěší nejvíc 🙂 a k tomu nějakou tu chlapskou „výhodičku“ oproti malým – opravdu si to zasloužili.

  • No, Ájíku, pěkný. Jsem vděčná za náš bazének na zahradě :-)). Než tohle absolvovat, asi bych je všechny radši polila zahradní hadicí – včetně sebe :-))) Ale popis vaší výpravy mi silně připomněl , jak jsme si s kamarádkou a našimi 4 malými dětmi vyrazily na celodenní výlet do přírody. Domů jsme dorazily totálně zdrchané s hlubokým přesvědčením, že to byl náš poslední výlet s dětmi :-))

  • Alčo, klobouk dolů (asi i se skalpem :-D). Já bych na tohle cestování asi neměla trpělivost – raději to naložím do auta. Jsi matka, hrdinka, i když taky jsme cestovaly (samé ženy a děti) autobusem – většinou tři kilometry na zmrzlinu – 4 kočárky, 4 matky a 7 dětí různého věku – nejstaršímu bylo 6, nejmladšímu kolem 4 měsíců. Byla to vždycky legrace – hlavně pro autobusáky.
    Takže cestování s dětmi zdar a klukům (Dominikovi a Martínkovi) bych se přimlouvala za velkou odměnu.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist