Co vlastní vidí, slyší a vnímá plod? II.

V předchozím díle jsme si povídali o tom, co může miminko v bříšku, ale i po narození vidět, slyšet, cítit a ochutnávat. Dnes svoji pozornost zaměříme na poslední z pěti smyslů, hmat, ale také na pohybové schopnosti a neméně důležité pocity ještě nenarozeného dítěte…

HMAT A POHYB
Koncem druhého měsíce těhotenství má již plod vytvořené končetiny a prsty a od sedmi a půl týdne mu funguje nervový systém. Reaguje díky tomu na působení tlaku, na lehký dotek (při dotyku na obličej odvrací hlavu), vnímá teplotu a bolest. V polovině těhotenství je již hmat vyvinutý a dítě tak zaznamenává veškeré podněty na kůži a sliznicích celého tělíčka.

První pohyby plodu (lépe řečeno zárodku) lze pozorovat už od devátého týdne gravidity, ale matka je zatím ještě není schopna zaznamenat. Vždyť v této době ten malý drobeček měří asi 3 cm a váží neuvěřitelné 3 g.
Koncem třetího měsíce je plod vyvinutý natolik, že se mu při pohybu stahují svaly. Nyní měří asi 9 cm a váží 40 g a během ultrazvukového vyšetření lze pozorovat jeho pohyby. Reakce na mechanické podráždění na sebe nenechá dlouho čekat a oční víčka se při podráždění zachvějí, jemným poklepáním na ret způsobíme reakci v podobě náznaku sacího reflexu, umí se v této době mračit, zvedat hlavu, otevírá a zavírá dlaně a celé tělíčko ohýbá a zase se natahuje.
První pohyby miminka může nastávající maminka zaznamenat okolo 18. týdne gravidity, prvorodičky o pár týdnů později, tedy kolem 20.-21. týdne. Druhorodičky bývají nejen zkušenější a vnímají pohyby o něco dříve, ale jejich břišní stěna je citlivější. Prvorodičky velmi snadno první pohyby zamění s nadýmáním či pohyby střev. Na zaznamenání pohybů má ale také vliv umístění placenty, neboť pokud je umístěna na přední straně, tlumí jejich vnímání. Zato pokud leží vzadu, je možné pohyby ucítit dříve.

A právě v době, kdy nastávající maminka ucítí pohyby svého miminka, začíná se mnohem častěji dotýkat svého rostoucího bříška, hladí jej, miminko její dotyky přes břišní stěnu vnímá a tiskne se co nejvíce k hladící ruce. Asi se nenajde maminka, která by neuklidňovala konejšivým hlasem a hlazením neklidné, nezvykle kopající miminko nebo když ho přepadne škytavka a ne a ne odeznít… Zábavné pro dítě i jeho rodiče bývají také první hry „na honěnou“, kdy hledáme, chytáme a šimráme prcka na patičce, to ale až v posledních týdnech těhotenství…

Po narození nastává pro miminko velká změna. Není už obklopeno vodou a její stálou teplotou a je tedy velmi důležité, aby změny teplot nebyly příliš prudké. Při koupání mu však opět připomeneme pocit a prostředí, na které je zvyklé. Nečekejme ale, že bude miminko z prvních koupání přespříliš nadšeno, přeci jen vanička je oproti bříšku něco jiného…
Dalším zážitkem je pro novorozence dotýkání. Od prvních okamžiků se ho někdo dotýká, ale nejpříjemnější jsou doteky od mámy.

Pro novorozence nastává změna i co se pohybu týče. Vždyť už není nadnášen vodou, ale působí na něho síly zemské přitažlivosti. Prozatím ještě nekoordinované pohyby je někdy nutné omezit, protože novorozenec si takto často způsobí první škrábance od malých nehtíků v obličeji. Na některé novorozence působí najednou nezvykle velký prostor okolo a s ním související možnost pohybu rušivě, obtížně usíná, často a snadno se probouzí a můžeme mu v prvních dnech či týdnech života pomoci pevným svázáním ručiček k tělu a sevřením v zavinovačce. Z vlastní zkušenosti vím, jak těžce novopečená maminka sleduje z jejího pohledu nepříjemné uvazování svého dítěte, ale jeho zklidnění a nerušený spánek je dostatečným ujištěním o pocitu bezpečí dítěte a správnosti matčina konání.

Vždyť během jednoho dne se děťátku změní celý svět, prostředí, na které bylo zvyklé a všechno je najednou úplně jinak. Stačí si to jen uvědomit a pomoci mu vyrovnat se pomalu s tímto přechodem a zmírnit jeho nepříjemné pocity, které dozajista má.

PSYCHIKA
Přesto, že věda během posledních desetiletí velmi významně pokročila ve zkoumání fyzického vývoje dítěte v matčině lůně, jeho duševní svět ještě natolik prozkoumaný není. Ovšem je možné konstatovat, že i naprostý laik je schopen pozorovat rozdíly v psychice novorozenců, kojenců a batolat. Proč jsou některé děti plačtivější, bojácnější, nejisté a jiné zase veselé, plné života, šťastné? Je to bezesporu odraz jejich psychického vývoje jak v době svého vývoje v těle matky, tak i po jeho příchodu na svět.

Dítě sdílí s matkou její psychické rozpoložení, radost, smích, smutek i pláč prožívá s ní. Emoce jsou pro něj důležité a ještě důležitější je, aby maminka své emoce prožívala naplno, nezadržovala je v sobě, ale dávala jim průchod.
Je-li matka vystavena působení stresu, je ve stresu s ní i její dítě. Bezesporu zajímavé ale je, že pokud matka ztížené situaci psychicky nepodlehne, ale je rozhodnuta krizi zvládnout, dítě krizi zvládne s ní a je tak pomalu připravováno i na zvládání obtížných a zátěžových chvil v jeho životě. Vždyť i ve válečných dobách se rodily děti, avšak není nutné chodit tak daleko. Těhotné ženy se ocitají i v místech různých přírodních katastrof nebo jsou vystaveny náročným rodinným a životním krizím a jejich psychická síla a rozhodnost, že tuto životní zkušenost zvládnou a přežijí, učí i vyvíjející se děťátko v matčině těle zacházet s životní energií. Takové děti jsou pak podle výzkumů po narození životaschopnější a odolnější, než děti matek, které nebyly vystaveny žádným stresorům.

Psychické utrpení zažívá ještě nenarozené dítě, jestliže si ho matka nevšímá, cítí-li se nemilováno, nepřijato. Těžké okamžiky prožívá při matčině rozhodování, zda si dítě ponechat nebo podstoupit interrupci. Takové děti bývají po narození dlouho rezervované, tiché, pasivní, neprůbojné, žijí s pocitem odvržení, nemilovanosti, hůře se začleňují do kolektivu. Některé se naopak až přespříliš snaží získat si lásku, přízeň či uznání rodičů a nejbližšího okolí a kladou si (někdy až neúměrně) vysoké cíle.

Zajímavý byl také výzkum u těhotných žen, které dříve kouřily. Byla jim nabídnuta cigareta a během doby, než se matka rozhodla, zda si ji vezme či ne, tlouklo srdíčko dítěte výrazně rychleji. Tato nerozhodnost a veškeré pochyby vzbuzují v dítěti neklid. Dlouhodobě působící stres a neklid může vyústit v psychosomatická onemocnění, alergie, hyperaktivitu…

ZÁVĚREM
Každá nastávající maminka chce svému miminku dát to nejlepší. A proto starosti, zda zvolit barvu kočárku takovou nebo makovou anebo jakým nábytkem zařídit pokojíček, hoďte za hlavu. Podstatnější je milovat své malé štěstí v bříšku a těšit se na jeho příchod od prvního okamžiku. Poskytnout mu pocit klidu, bezpečí, radosti a naopak v čase neklidu více síly, rozhodnosti a odhodlání. A to nejen v době těhotenství, ale i po jeho příchodu na svět…
Přeji všem pohodové těhotenství a šťastného a vyrovnaného potomka!

Napsal/a: Petra Choltová