V brněnské porodnici na Obilním trhu bojuje o život holčička, kterou matka přivedla na svět doma. V děloze byla v obrácené poloze a porod koncem pánevním v domácích podmínkách označují lékaři za navýsost rizikový…
„Při porodu zůstala uvnitř zaseknutá hlavička. Dítě bylo násilím vypáčeno a patnáct minut bez kyslíku udělalo svoje. I když se ho podaří zachránit, je tu veliké riziko poškození mozku,“ uvedl zdroj obeznámený s případem, který však kvůli delikátnosti případu chtěl zůstat anonymní.
Vedení nemocnice nechce ke konkrétnímu případu podat bližší informace, podle všeho však byla u porodu ženy z Brněnska přítomna porodní asistentka.
Lékaři namítají, že to nestačí. I fyziologický nekomplikovaný porod se podle nich může rychle změnit v patologický, kdy je nezbytné zázemí nemocnice.
Lékaři ženy před porody doma varují: „Budoucí matky si neuvědomují, že hazardují se životem dítěte. Preferují svoje pocity před zdravím potomka a to je velmi nezodpovědné,“ horlí jihomoravský konzultant pro porodnictví Vít Unzeitig.
Místopředsedkyně Hnutí za aktivní mateřství Martina Suchánková přesto porody doma obhajuje. „Zkušená porodní asistentka dovede problémy odhadnout a včas zareagovat,“ ubezpečuje Suchánková.
Podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Tomáše Cikrta na rozhodnutí ženy rodit doma doplatí ročně pět šest dětí.
Buď porod vůbec nepřežijí, nebo mají zdravotní následky. „Nechceme ty ženy kriminalizovat, to snad ani nejde. Porod doma je ale bez garance,“ doplnil Cikrt.
Možná jste, stejně jako já, zaznamenaly tuto zprávu ze 14.9. Vrátila jsem se s ní v duchu o několik měsíců zpět, když byl Adam ještě u mě v bříšku a já přemýšlela o tom, kde budu chtít rodit. Děsila mě představa vykachlíčkované místnosti, kde jen oddělené plentami hekají 3 maminy a slyšíte pochopitelně všechno, co se kolem nich děje. Prostě tak, jak jsem si to pamatovala ze školy, kdy jsme coby sestřičky žákyňky chodily na praxi a mimo jiné patřily do seznamu i porodní sály. Nikdo se nemůže divit 16-ti leté holce, která po pár shlédnutých porodech (teda už po tom prvním) prohlásila, že v životě nebude rodit. Přiznávám, že jsem po dalších 14 letech tento názor změnila a na porod se skoro těšila… 🙂 Taky proč ne? Doba se změnila a porodní pokoje se nedají srovnat s kachlíkárnou. V příjemnějším prostředí požívat soukromí a dokonce s osobou či osobami, které jsou nám nejbližší, se zdaleka nemusíme cítit jako vyvržené zvíře, bez kousku důstojnosti. Mimi hned po narození svírat v náručí? Aktivně rozhodovat o vyholení, nástřihu či porodní poloze? Dřív nemyslitelné.
Ale přesto, měla jsem jít ve svých 30 letech poprvé v životě do nemocnice! Takže není divu, že jsem hledala i informace o porodech doma. Těhotenství jsem snášela skvěle, až do povinného nástupu na mateřskou dovolenou jsem pracovala, chodila cvičit, smála se a užívala si rostoucího bříška, povídala si s ním, hladila ho, přibrala ukázkových 12,5 kg, a snad kromě pálení žáhy od 6. měsíce jsem byla naprosto bez problému. Takže nebyl jediný důvod k okamžitému zavrhnutí nápadu porodit doma. Jenže. Ano, není nelegální porodit doma, ale kromě několika málo ochotných porodních asistentek budete mít asi problém sehnat taky gynekologa porodníka, nedej bože pediatra. A co kdyby náhodou přišly při porodu nějaké komplikace? Porodnice vyhrála a jsem za to moc ráda…
Rodila jsem dlouhých 29 hodin a nakonec skončila s akutním císařským řezem v celkové anestezii pro nepostupující porod a hrozící hypoxii plodu. Apgar skóre 6, 8, 10. Nechci ani domyslet, co se mohlo stát, kdyby Adámka nevyndali včas… Není den, kdy bych si to neuvědomila. Vždycky, když se na mě směje svým širokým úsměvem, když leze po čtyřech a je pak špinavý, ale šťastný, když sahá do květináčů a vzteká se, když mu zakazuju hrabat se v zemi, a nebo jako teď, když spí a vypadá zase jako andílek…
Nezávidím té ženě ze zpráv. Žít s tím, jak se rozhodla, co způsobila svému dítěti. S nemožností vrátit vše zpět. Doufat teď v šikovné ruce lékařů. Ale také ji neodsuzuju. Respektuju její rozhodnutí. Přestože vědomě ohrozila sebe i dítě. Vybrala si tak, jak si vybrat chtěla a s rizikem musela počítat.
Napsal/a: babofka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (99 vyjádření)
Rodila jsem své první dítě doma a byl to nádherný zážitek,který hodlám ještě několikrát zopakovat.
Porod doma nebo v porodnici, to si nevyberete. Nevybrala si ani paní z Prahy viz
http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=485195
Nevybrala jsem si ani já. Mě nutili rodit konec pánevní v Brně u Milosrdných, i když jsem byla prvorodička a dítě váhově přes stanovený limit 3,5 kg. Těhotné ženy jsou, bohužel, stále bezbrannýmmi oběťmi lékařů. Jak řekl pan Cikrt – porod doma je bez záruky. A já dodávám: v nemocnici též. 🙁
Dovoluji si také přispět k článku. Jak se v tomto příspěvku praví: „Při porodu zůstala uvnitř zaseknutá hlavička. Dítě bylo násilím vypáčeno a patnáct minut bez kyslíku udělalo svoje. I když se ho podaří zachránit, je tu veliké riziko poškození mozku,“ uvedl zdroj obeznámený s případem, který však kvůli delikátnosti případu chtěl zůstat anonymní.
moje reakce: pokud dítě bylo 15 minut bez kyslíku, záchrana by už možná nebyla. U takto malých dětí vydrží mozek bez kyslíku + – 2 minuty, pak by se dalo už říct, že dochází k zástavě srdeční činnosti vlivem hypoxie (sníženého přísunu kyslíku k srdci a orgánům) a to je už defacto stav tzv.smrti. Natož po patnácti minutách, to už by toto dítě bylo dávno za hranicí tzv. biologické smrti (tento stav nelze zvládnout a dítě oživit). Z tohoto článku tudíž získávám dojem, že tento „zdroj“ jež tuto informaci poskytl je buďto neodborník v medicíně, či „blázen“, který neví co vůbec říká.
Michal ŠEBEK
záchranář-stážista na vozidle RLP (rychlé lékařské pomoci)
Virenko, souhlasím, jenže to už je pak trošku jiné téma, žádná neví, jak bude zrovna její porod probíhat, může být celou dobu vše ok, a pak najednou nepředvídaná událost, a každá z nás to má do porodnice nějakou vzdálenost, já třeba 30km, a než by dojela sanitka, no radši nemyslet na problémy dopředu a myslet pozitivně.
Jano, situace, kterou popisujete, je (naštěstí) velmi vzácná a (naneštěstí) velmi zlá. Největší problém je, že přichází bez předchozích varovných známek (nejsem sice věštec, ale na pozorování byla určitě z jiného důvodu, neboť pokud by měli podezření na takto vážnou komplikaci, nic by nepozorovali, ale konali). Tím pádem měla tato maminka obrovské, osudové štěstí, že byla den předtím na kontrole a skončila na jakémsi pozorování. Pokud by nebyl den její kontroly, potkalo by ji to doma, jako kteroukoliv jinou těhotnou, z nichž většina nechce o porodu doma ani slyšet. Úmysl rodit v porodnici všem schvaluji, ale k tomu přeji všem navrch tohle štěstí, totiž abyste v případě vážné komplikace prostě ještě nebyly doma.
Jani, naprostý souhlas. Čeká mě to za dva měsíce, děláme si z toho doma legraci, ve kterým pokoji by to bylo nejlepší, ať se ten binec co nejlíp uklízí:-) Ale ve skutečnosti se míním plně odevzdat do péče lidí, kteří jsou pro mě zárukou, že udělají vše pro to, aby bylo vše ok. A myslím, že dnes už nás nečeká – jak píšeš – hnusná kachlíkárna s klystýrem a tím ostatním, porodnici si můžeš vybrat, vesměs s porodním sálem jako útulným pokojíkem, a když tam může být se mnou taťka, nic mi nebude chybět.
Nedá mi to a taky musím napsat svoji zkušenost. Mne tedy ani ve snu nenapadlo rodit doma – a to ikdybych měla v bříšku jen jedno miminko (mám dvojčata). Poslední 2 měsíce těhotenství jsem strávila na rizikovém oddělení v porodnici a ledacos jsem tam zažila…. Jeden případ mluví za všechny. Mladá maminka taky chtěla původně rodit doma, byla v porodnici na běžné kontrole a nechali si ji tam na pozorování přes noc. Byla přesvědčená, že ráno podepíše reverz a jde rodit domů. Jenže okolo 3 hodiny, když šla na WC, tak se z ní přímo na záchodě začala řinout krev, že už ani nemohla dojít zpěd do svého pokoje a její křik mne a moji spoluležící probudil. Zavolaly jsme hned sestry a ty lékaře. Maminku nemohly ani hned odrodit, protože během několika málo minut ztrtila plno krve a bojovala pár hodin o oba životy – o svůj i o život miminka. Naštěstí vše dobře dopadlo, ale stát se jí toto o pár hodin doma, tak by jí podle lékařů při intenzitě krvácení nepomohl vůbec nikdo. Rodit doma – ne děkuji…. Mám ráda sebe, svoje děti, kteří mne ještě hezkých pár let budo potřebovat i svoje blízké… To už raději v hnusné kachlíkárně s nástřihem, holením, klystýrem a ani nevím čím, co se dnes stejně příliš nepraktikuje. Jana
To už mě taky napadlo, že bude rozdíl mezi porodnicí, kde se rodí denně třeba 10 – 20 dětí a porodnicí, kde mají deně jeden dva porody. I když ta naše malinká zrovna není… 🙂
Ono je to tak, že jsou nemocnice, fungující jako pásová výroba a pak takové, které jsou vděčné za každého pacienta a pak se mu věnují, mají přátelský přístup a ohleduplnost. Tak mimo jiné hodnotily některé maminky i velké porodnice, že jsou to fabriky na děti, šup na sál, šup nohy nahoru, šup tlačit, šup na pokoj a s dítětem šup domů. Žádné zbytečné zdržování s vysvětlováním kojení a s problémy, hlavně co nejvíc dětí, ať se máme čím pochlubit…
Jo jo Lenousku, o tom vůbec nediskutuji, já teď měla na mysli něco jiného, ani jsem to nedopsala… konkrétně jsem reagovala na ten nástřih hráze až na stehno. Ale třeba kamarádka podstupovala kolonoskopické vyšetření v nějaké pražské nemocnici – vážně nevím kde – a přijela úplně hotová – zacházení prý příšerné, nějaké léky na utlumení bolestí ani náhodou, a byť je má kamarádka osoba sice velice nemocná, ale zároveň taky velice trpělivá, tohle se prý nedalo, řvala bolestí a setkala se jen a pouze s nezájmem – nevyvádějte…hotovo a další. Zatímco v místní nemocnici jsem toto „úchvatné“ vyšetření podstupovala s veškerým komfortem – léky na bolest byly samozřejmostí a sestry i lékař byli velice ohleduplní. Já vím, že to k porodům vůbec nepatří, to byl jen takový můj postřeh na okraj – a není to jediný případ. Trochu mi to přijde jako léčba na běžícím páse, takové nemístné odosobnění.
Holky, já mám spíš pocit, že je to hodně individuální. Každá z nás má nějakou zkušenost, některou si přibere od kamarádek. Snad nemůže existovat porodnice, na kterou by všichni nadávali a nebo naopak, všichni by jí chválili. Může se stát, že prostě člověk – žena trefí na „vola“, což se může stát úplně všude a tím jedním negativním zážitkem pak shrne celou nemocnici nebo její jedno oddělení. Naopak to samozřejmě funguje taky…
Nedávno jsme to probíraly s kamarádkami – babská drbárna, tam zaznělo několikrát, to bylo fajn, tam byl přístup dobrý a ozvala se jiná a řekla, tam rodila ta a ta a přidusili jí tam dítě… Pak se v tom vyznejte.
Strašně záleží na lidech, na přístupu, na náladě jednotlivých zaměstnanců, což dokáže ovlivnit jejich postoj k pacientů nebo klientům, jak to berete. Ano, je to neprofesionální, ale jsou to jen lidi, i když na nich závisí životy dalších. Je to tak.
Pak je jedno, jestli je to špičková klinika v Praze nebo provinční nemocnička někde na Zakarpatské Rusi, když se stane chyba, je to chyba jednotlivce, ne celé společnosti lidí…
… auvajs, ale nástřih až na stehno… mě vůbec z různých zvěstí ty pražské nemocnice přijdou hodně drsné, kam se hrabem na Moravě. Když tak mě vyveďte z omylu 🙂
Ano, nevím, jak teď, ale v Krči jsem rodila 1999,2002, u Apolináře 2006. Můj manžel to shrnul slovy: „Tak se mi zdá, že v Krči je porodnice pro děti, tady pro maminky.“ 🙂 Někdo může mít z Apolináře jiné dojmy, ale mně to tak taky přišlo.
Pamino, jojo, kojení k těm prvním dnům po porodu patří neoddělitelně, samo jsem myslela i na personál pečující o děti. To je mimochodem docela škoda, že tak bezvadný dětský oddělení, jako Krč, kde baby-friendly není prázdný pojem, má k tomu velice klasickou porodnici, dle referencí matek „řeznického“ typu (tím myslím např. nástřih až na stehno), takže stejně dojem z příchodu dítěte na svět nic moc.
Renata
Renato, křísili, pokud vím, protože mi ještě dělali kyretáž unavené placenty. Měl sedmičku. A dnes není ani hyperaktivní ani jinak poškozený, takže jsem šťastná matka.
Tak nějak jako ty bych to taky viděla. S personálem proškoleným i ohledně kojení:-).
Zdravé děti a dost odpočinku!:-)
Pamino, to sis špatně vyložila a já špatně napsala, ne že jsou dál jako lepší než ty (my), ale jako vzdálenější od normy. Taky bych si nikdy netroufla ´říct, že doma by se ti nedusil, když měl šňůru kolem krku (jako dost jiných dětí), šlo by mu to těžko tak jak tak. Ale nevím z toho, jaký byl po tvém porodu: dobrý? hadříček? křísili ho? Stane se totiž, že dítě s monitorovým záznamem na prahu smrti je po našem hektickém kvaltu 100% v pohodě, za těch 10 bodů. A naopak, monitor super, bez podezření, a vím, že kolegyni se dítě takto narodilo mrtvé, nebylo pomoci. S veškerou technikou. Dětí vykazujících známky nedostatku kyslíku se v nemocnicích rodí opravdu dost, ale šňůru kolem krku má jen některé. Porod v přirozené poloze u takového dítěte taky ukáže „dušení“, nevím, jak dlouho trvalo, než ho z tebe vydobyli, já vím, že postavit rodičku v takové chvíli situaci vyřešilo na jeden stah, dítě porozeno, silně omotaná šňůra uvolněna – a některé dítě je pak za těch 10 bodů a některé hůř a některé špatně. Obdobně jako na těch přístrojích.
Když se ptáš, já bych porodní domy jako doplňkovou službu docela brala, ale za co bych se brala a bojovala (nebojovat teď na končící mateřské s 11 týdnů v kuse nemocnými dětmi:-)) ), to by byly porodnice s možností přirozeného porodu, aspoň jedna v každém kraji, ale vedená v tom duchu „odshora dolů“, tj. od primáře po uklízečku. Všechno zázemí jen přes chodbu, ovšem doktor jen na přizvání asistentky. S možností, že se rodička během porodu rozhodně pro něco jíného … přejde přes chodbu. I rodička s nějakým malým rizikem pak může volit třeba aspoň tu porodní polohu, je v porodnici, všechno nadosah. Tak to cítím.
Ovšem já nejsem ta, co rodila doma :-))).
Co nejklidnější zbytek týdne, taky by se mi hodil. A dík.
Renata
Tak nějak mi vadí, že se třemi výhonky nemám dost času a energie na tuto debatu. Moc totiž nerozumím tomu, co vlastně konkrétně, Renato, prosazuješ. Porod doma či porodní dům? Za jakých podmínek? A nevidíš některé věci trošku trošičku černobíle? Já také trochu upravuji po dohodě s děckařkou očkovací kalendář i vakcíny, nosila jsem své děti v klokankách a šátku a i teď ho nosím hodně často na boku(je mu 14 měsíců), dále mám třeba mnohem radši u sebe i dětí léčení bylinkami a homeopatiky než klasickou alopatickou cestou. Proč by měly být „dál“? Řekla bych spíš, že jinde.
Ta přesvědčovačka nebyla s Dášou ale s Pomněnkou:-). Víš, řečeno „polopatě“ a konkrétně – pro mne ten rozdíl je v tom, že Kubajs se škrtil pupeční šňůrou a musel rychle ven, byl přidušený, ale naštěstí ne moc(ty sama znáš rizika delšího přidušení určitě lépe než já). Šel ven díky monitoru a rychlé spolupráci lékařky, lékaře a porodní asistentky. Teď bych očekávala argument ze strany obhájkyň „domácích porodů“: Doma by se ti nedusil. Jenže ten já neberu, protože můj Jakoubek má podivuhodnou zálibu čas od času vzít si kolem krku provaz nebo gumičku a blbnout si s ní. Už mu je osm a vždycky po nějaké době(třeba po dvou letech) to řešíme. Nemyslím to tak, že by byl úchylný a dělalo mu dobře škrcení, to ne, ale prostě si tak blbne a nedá si to vysvětlit. V břiše dělal totéž a začal se dusit. A proto si myslím, že žena je 50 a dítě 50 procent už v břiše a není dobré případné komplikace podceňovat a nebýt na ně „přístrojově vybavená“.
Doufám, že je tomu rozumět, mám za sebou a před sebou náročné dny:-).
Jinak taky děkuju za debatu, která je zajímavá a ne hystericky nekonkrétní.
Karamelko, já si fakt myslím, že ty ženy nevybírají své pohodlí, to by mohly jít do „přirozené“ porodnice, vždyť některé jsou vybavené úžasně. Ony prostě volí způsob porodu odpovídající jejich životnímu postoji, názoru, to jsou často ženy, které hodně přemýšlejí o vhodnosti očkovat děti (pozor,neříkám že odmítají!), o tom, jak je celý den nosit na těle, jsou prostě od toho, co my máme za normální, trochu dál. Ale já nevím určitě, že jsou na špatné straně. Nejsou na MOJÍ straně:-))). A díky za reakci.
Renata
Pamino, důkladně jsem pročetla tvoje předchozí reakce a vidím, že podobná „přesvědčovačka“ tu už proběhla někdy v září s DášouP. Já beru tvůj základní postoj, velmi podobný názoru většiny, i ty jsi přece vybírala porod pro sebe i dítě, určitě jsi přemýšlela, co je dobré zrovna pro to dítě. Já aspoň jo, nevybírala jsem si pro svoje pohodlí. A vybrala sis, a pro sebe dobře. Není tu teda problém. A někdo jiný, kdo se dostal k informacím, pochopil je po svém, se rozhodoval a chtěl rodit doma, porod se výborně zdařil a je šťastný s celou rodinou. A v tom taky nevidím problém. Já nechci přesvědčovat tebe, mně tvůj postoj vůbec nevadí:-))). Ale nemyslím si, že někdo úplně jiný než ty, kdo na téhle planetě taky existuje, třeba ty informace „špatně pochopil“ enbo se „špatně rozhodl“. Tak to je jen z tvého úhlu pohledu. Vidí rizika třeba úplně někde jinde než ty. Viděla jsem spoustu klasicky nemocničních porodů a dost těch „přirozených“-aspoň tak přirozených, jak toho můžeš dosáhnout v nemocnici. A po tom, co jsem viděla, můj názor vůbec není tak jednoznačný jako tvůj, na to, co by se stalo, co by se mohlo stát. V učebnicích je všechno jinak než ve skutečnosti-tím myslím fakta, ne nějaké zážitky.
No, a když někdo zvolí nemocnici, a zrovna to nevyjde k jeho spokojenosti, hledá alternativu. Když někomu nevyjde alternativa, hledá zas něco jiného. Na názor i na hledání máme právo všichni, podle mě. Vážné následky mohou přijít při obojím, obojí ale zjistíš až zpětně:-)(.
Ať je tvé těžko rozené a nakonec zdravě porozené dítě skvělé a zdravé:-))).
Renata
Mobile Sliding Menu