Tak, tak, je to tak.
Můj syn si vždy přál bratříčka, co umí hrát fotbal, asi jako každý kluk. Nebo aspoň nějaké zvířátko. Nu, kdo by odolal a nesplnil přání. Bohužel tedy to druhé, neb bratříček nepřicházel. Až jednou, tedy přesně měsíc po prvním dárku, jsem mu oznámila, Tomečku budeme mít miminko. To bylo radosti, šlo se nakupovat a ne jen tak něco obyčejného, hned kopací míč,neb ten bráška nutně potřebuje. Peřinky s autíčky. Kočárek leda modrý…
V den D byl ve škole v přírodě. A tam ho zastihl i dopis od tatínka. Jelikož ještě neuměl číst, byl v 1. třídě, paní učitelka měla tu čest vše oznámit. Po večeři nechala udělat šlehačkový pohár jen pro synka a tam mu pogratulovala k sestřičce. Nevim, jak tuto zprávu přijal, ale když přijel, okamžitě utíkal k postýlce, aby pravil: “ jé ta je malinká,jak si budeme hrát?“ Byl smutný jen do doby, kdy jsem ho poprvé vyzvedávala ve škole s kočárkem a on všem ukazoval svoji sestřičku. Byl hrdý bráška. Kdo se taky mohl pochlubit, že má malou sestřičku.
Naše malá měla 52 cm 3600g a hlásek jak operní zpěvačka.
To vám bylo číslo. Brzo pochopila,že u tatínka v náručí se spinká mnohem líp, u dědy se zase pěkně hačá na klíně, babička má vždy něco dobrého a bráška? Plno hraček k prozkoumání. Už od malička byla pěkná osobnost. V jesličkách moc nepobyla, neb když jsem spočítala náklady a odečetla od příjmu, tak zůstatek se velice podobal mateřské bez stresu a nemocí. Proto se vše vrátilo a já byla zase maminka doma s dcérenkou a synkem ve škole.
Nutno dodat,že dcérenka nevynechala ani jedno autíčko bez povšimnutí a patříčného „podpisu“.
Čas běžel dál a moje malá šla do školky, tady byl menší problém. Muselo se po schodech do prvního patra, kam rodiče nesměli, nahoře čekala služba a dítko odvedla do třídy. To vám bylo trápení, nikdy nešla, přišla nahoru, a pokud zrovna nikdo nebyl přítomen, čekala až někdo přijde. Stála jak sloup. Nic nepomáhalo, aby šla dál. Ale i toto přešlo.
Časem se otrkala a patřila do skupiny dětí, které chodí recitovat, zpívat na různé akce. Rok před školou byla přihlášena do přípravky v LŠU čili Liduška. tam se začaly dít věci! Naše princeznička rázem byla ve svém světě. Malovala, tancovala i zpívala. Vše se točilo okolo ní. Nepatřila k největším dětem, to ne, ale k nejvýraznějším, nejhlasitějším a nejživějším, též i nejzvědavějším. Však si paní učitelka určitě oddechla, když odešla. Dá se říct, bylo jí všude plno.
Čas jde dál a moje malá, dělá přijímačky do školy. Tedy talentovky. Ke všem znalostem, co mají ostatní děti, musí zpívat, tancovat a vše do rytmu. Zvládla a je přijata. Nebyla by to ale ona, kdo by nechtěl ještě dál. Moc si přeje být baletkou, však kam jdeme, tam oznamuje – budu baletka! Autobus, kino, obchoďák, nic nevynechá, ani kadeřnici.
V první třídě musí hrát na flétnu, neb je to součást výuky, a od pololetí další hudební nástroj. Piáno. To si vybrala. Tak hraje, kde se dá. I na dovolenou bere flétnu, autobus nevynechá, hraje pro cestující. Je zvyklá, každý rok mají akademii v divadle, vánoční koncert v kostele, různé soutěže. Koncerty v lázních, v Lidušce, ale i zpívá ve sboru. Nejdříve Poupata, později Fontána.
Jenže nic není věčně, a tak ani ZŠ netrvá stále.
Je přijmuta na SOŠ sociálně správní a má princezna pokračuje dál. Stále hraje, teď opět v rámci výuky, a za pár dní ji čeká vánoční koncert v kostele, kde bude hrát koledy na flétnu. Má výhodu před ostatními spolužáky, umí, vždyť hraje 11 let, oni rok, dva. Je opět hvězda, jako malá. Má princeznička zlatá. Jen jedna věc je neoblomná a to čas, má malá 30.11. už nebude malá, ale dospělá slečna, neb bude mít sladkých 18.
Čas letí. Jo, jo, je to tak.
Vendy, všechno nej, nej, nej, papapa maminka.
Napsal/a: Kasparek
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Kašpárku, to bylo hezké 🙂 A taky docela dojemné. Je to hrůza, jak ten čas letí….
Tak ať té Vaší slečně i jejímu bráškovi všechno v životě vychází jako doteď. A ať jste stále tak úžasná rodinka :-))
Hodně štěstí!
Vše nejlepší ke krásným narozeninám! A ať vám dělá stále radost!