Psí školka aneb jak přelstít manžela

Rubrika: Jen tak

Vždycky jsem si přála nějaké zvířátko, nejlépe psa. Ale rodiče byli proti psům, a tak jsem se spokojila s křečkem a rybičkami. Ale určitě sami uznáte, že to jaksi není ono. Takže jsem si předsevzala, že až moje děti budou chtít psa, tak ho taky budou mít (na někoho to pak přece svést musím o:).


Jenže… Jenže můj první muž byl zásadně proti zvířatům. Nanejvýš by „skousl“ právě ty rybičky, protože s nimi není žádná větší starost a neobtěžují. Za psa se musí platit poplatky, žrádlo, veterina, pouští chlupy, občas udělá loužičku či hromádku. Takže na otázku: „Budeme mít pejska?“ odpověď zněla: „NIKDY!“ Jenže to by nebyla ženská, aby si s jedním zabedněným chlapem neporadila. A pomohl mi k tomu jeden malý článek.
Ano, článek o vodících psech. Když jsem si ho přečetla, tak jsem věděla, že to musím zkusit. V článku se totiž psalo, že hledají pěstounské rodiny pro štěňátka, ze kterých pak budou slepečtí psi. Podle podmínek jsme byli vyhovující rodinka a navíc psali, že veterinu proplácejí, žrádlo pro psy dávají a ještě k tomu dávají pěstounům určitou finanční částku.

Takže milý muž měl po argumentech a za pár dnů bylo štěně doma. Není dost času ani místa popisovat, co jsem za ten rok s milým hafíkem prožila. Ten rok utekl jak voda a já se musela rozloučit. Rvalo mně to srdce, ale nedalo se nic dělat. Mého kamaráda čekal jiný páníček, který ho moc potřeboval. A já se zařekla, že psa na předvýchovu už nikdy!

A za čtrnáct dní jsem stála ve dvě ráno v noční košili před domem a čekala, až se to malé žluté štěňátko vyvenčí. Tahle psí školka trvala celkem pět let. Za celou tu dobu jsem si na to loučení nezvykla a to i přesto, že jsem věděla, že se dostanou k páníčkům, co je budou moc milovat.

Roky plynuly a i já změnila svého „páníčka“. Můj druhý muž zvířata miluje a ona jeho. A tak slovo dalo slovo a domů jsme si přivezli malého labradorka na předvýchovu. Říkali jsme jí Laro, Lájoši, zlatíčko, prasopse, blondýno atd. atd. Zkrátka podle toho, co zrovna vyváděla. Byla mazel, co to s námi dokonale uměl. Jak se říká… – jen promluvit. A když se nám narodila dcerka, byla to dvojka k pohledání. Nám byla Lara schopná ukousnout ruku i s piškotem, ale malé otevřela jemně pěstičku jazykem a teprve pak slupla dobrotu. Byla to dokonalá souhra těch malých ďáblic. Člověčí slečna dělala mňam mňam a psí slečna si pochutnávala a obě byly spokojené.

Opět jsme byli o rok starší a Lara putovala do nové rodiny. Tentokrát už jiné štěně nebylo. Další takové loučení by páníček nepřežil. Pár let jsme byli bez zvířátek. Já pročítala časopisy a hledala toho „svého“ psího kamaráda. A našla jsem! Jmenovala se Amálka a byla to přímo psí víla. Fenečka čínského chocholatého psa. Můj muž se smál a říkal, že to není pes, ale přerostlé morče, už jen to jméno: Amálka – Análka. Byl na zabití.
Ale ženská si opět dokázala poradit a nyní máme doma už osm měsíců labutěnku Týnu a dokonce jsme si k ní pořídili pejska toho samého plemene – naháčka Herriota. Už dávno to nejsou přerostlá morčata a netopejři, ale jen šmudlinka chlupatá a chlapeček milovanej. :o)

A já jim chystám pomstu – ten labradorek stejně ještě bude.

Napsal/a: Ramira

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Chromle, je to nejlepší cesta jak vyzkoušet, jestli jste psí rodina nebo ne :o)

  • Ramiro, to mi děláš schválně:-)) Nějak nám rekonstrukce balkonů a střechy odsunula investici do štěňátka(takže se akce asi přesouvá až na jaro). A ty se vytasíš s takovými fotkami….No uvidíme, třeba to do podzimu nějak zvládneme.
    Mimochodem, malá teď ty fotky viděla a volala:“Fido, Fido. Mami pejsek Fido. Já chci pejska.“
    Ona se rozhodla pojmenovat si pejska Fido(podle Návštěvníků). takže ti fakt děkuju:-)))

  • dkvělej tip,ale na mýho mužíčka nezabere absolutně nic.Když už svolil psa,tak jedině na dvůr.Pes mu nesmí do baráku za žádnou cenu :((((((((((
    Ani naháč………
    tak si pořídím aspoň tu krysu Právě my bylo řečeno že ani krysu.

  • mamcalenca

    Ramirko,pěkný článek,zase máš za 1 a 5 b:-))nám umřel Roneček,vlastně to byl pak pes manžel.mamky, dlouhá léta se o něho starala,byl jí velkou oporou,po rozvodě!!byl to ovčák,krásnej!!já to obrečela také!!..

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Hm, díky za tip…. jak přelstít manžela…
    Před lety mě inspiroval švagr – on daroval své máti k narozeninám zebřičky (ptáčky) v krabičce (štěrchala krabičkou se slovy „co to může být!?“), moje mamka dostala k svátku (máme ho v jeden den) morče…
    Na téma pes už jsem doma zavedla řeč, leč manža nechce ani slyšet…. Tak třeba….
    ;o)

  • Díky za příspěvek, já to snad zkusím taky.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist