Archiv článků: Červen 2011

Ráda bych Vám nabídla pár receptů na letní osvěžení, jelikož dětem začínají prázdniny a taky tady máme léto. I když to tak s počasím zatím moc nevypadá. Vše je jednoduché, nebojte, zvládne to hravě a děti budou nadšené

Faktem je, že už mi prošlo rukama hodně vysvědčení mých drahoušků, také jich mám zástup. Dá se říci, že každé dítě je jiné a každé dítě má jiné schopnosti. Přiznám, že ta vysvědčení nejsou zrovna nic moc a že jsem pořád v čele se svým konečným vysvědčením z devítky …

Naše letošní „svatební“ cesta (omlouvám se Jovance za ukradení názvu, pro cestu rodičů bez dětí) směřovala do Tater. Jak jinak, že? Tatry milujeme a s malou to není až tak reálné, dostat se i někam dál, popř. pokořit i nějaký vrchol.

Pociťuji zvláštní úlevu, v duši mi zavládl klid a mám pocit smíření. Nikdy bych si nepomyslela, jak důležité a významné pro mě bude říct v duchu „poslední sbohem“ a setřít si slzičku z řas. Přesto, že už jsem nedoufala, mé vroucí přání se splnilo. Mohla jsem se rozloučit…

Prázdniny už netrpělivě přešlapují za dvěřmi a vy už máte pravděpodobně naplánovanou dovolenou nebo nějaké letní výlety. Abyste si zkrátili čekání, zapojte se do naší soutěže o piknikové termotašky, které vám při letním cestování přijdou vhod.

Jako všechny ostatní, také rituály spojené s oslavou narozenin obvykle přebíráme ze své původní rodiny. Předpokládala jsem proto, že moje děti budou vítat své další životní roky podobně jako kdysi já – s domácím dortem se svíčkami (ten od babičky už je sám rituálem), s blízkými příbuznými a kamarády, spíš jen symbolickým dárkem a hlavně

Ráda bych Vám představila zvířátka, na která se nedá zapomenout. Hlavně to byl pes a kočka, které měl manžel doma, ještě když jsme spolu chodili. Přestěhovali se z města z garsonky na vesnici do velké bytovky a tak si domů pořídili nejdřív psa Johnyho, kterému taky říkali Belmondo a kočku Kikinu, které říkali Hraběnka.

Neděle 8.00 ráno. Probouzíme se po hrozné a rušné noci. Když jsme krásně a slastně usnuli kolem půlnoci, zhruba do půl hodiny nás probouzí rachot na chodbě. Jakási mládež se vrací z vesela a míní pokračovat v zábavě na jednom z pokojíčků naproti nám. Baví se dost hlučně, ale dá se to přežít, taky jsme

V roce 1991 mi zemřela dcera, bylo jí 17 let a 10 měsíců, říkala jsem jí Myško. Měla krásné borůvkové oči. V tom hrozném čase jsem potkala známou, která mi řekla: nám taky teď umřel pes. Jak může někdo tohle vůbec vyslovit!!!